Jaké to je být zvířetem na svatbě?

/ FOTOčlánky, TOP články
autor Eliška Valová

Přátelé, víte, jaké to je býti zvířetem na svatbě?


Já tu zkušenost mám, kamaráde. Lidé se nejdřív všelijak šklebí, nesměle se seznamují, nervózně postávají a samozřejmě to přenášejí na mě…takže se mi prosím nesmějte… Já jim říkal, že si přeji elegantní antracitovou kravatu a ne akvamarínovou…

Já to tak hrozně nevidím, kluci. Mě svatby vcelku baví ;-)

No jo, ale Ty seš roztomilej špunt, kterýmu dá každej nějakej ten zbytek chlebíčku. My, skoro-praví vlci, jsme spíš hrozbou, všichni před náma zvedaj děti do náruče. A přitom podívej, tahle fotka by bezemě byla uplně k ničemu! Jsme holt ozdoby, kdežto ty, ty bys na tý fotce ani nemusel bejt!

Kluci, tak se uklidněte. Vždyť i k Tobě, skoro-vlku, se na svatbě chovali hezky, no ne?

A tak jasněžejo…když teda zrovna ze mě nedělaj trhače lyží…

…ale je pravda, že díky mým skvělým páníčkům jsem si tu svatbu vlastně parádně užil.

Jsem rád, že to uznáváš, vzácný příteli. Mě na svatbách nejvíc zaujímá, že se můžu projevovat, jakkoliv toužím. Všichni mají v zájmu cokoliv jiného a mně se po většinu dne daří být neviditelný a přicházet na různé teorie. Třeba proč pračka žere ponožky (mimochodem doporučuji stejnojmennou knihu!) nebo proč nemůže mít nevěsta modrou barvu… Svatba je vůbec zvláštní čas, kdy vzniká jakési časoprostorové vakuum a často dochází k takzvaným echt-svatebním situacím. To se pak setkávají čtyři bytosti – Každý, Někdo, Kdokoliv a Nikdo. A pak když je třeba splnit nějaký úkol, tak si je Každý jist, že to Někdo udělá. No, mohl to udělat Kdokoliv, ale Nikdo to neudělal. Pak se Někdo se rozzlobil, protože to přece byla práce pro Každého! Jako vždycky si Každý myslel, že by to mohl udělat Kdokoliv, ale Nikdo si neuvědomil, že to Každý neudělá. Nakonec Každý obviňoval Někoho, že Nikdo neudělal to, co mohl udělat Kdokoliv. A tak si pak můžu ležet kdekoliv a jakkoliv dlouho… Nemůžu si to vynachválit.

Chválit? Říkal tu někdo slovo “chválit”? Och, děkuji. Já vím ;-) Velevážení hafánci, přidávám se do vašeho klubu. Já svatby miluju! To nekonečné drbání, protože jak známo, má srst má tu moc, že uklidňuje. A čím déle je hlazená, tím je hladitel klidnější. A já jsem od té velkorysosti, že tedy svou přítomností léčím a zkrášluji.

Nevím jak Vy, kolegyně, ale mě ani nemusí hladit, aby byli vyrovnaní. Pouhá má přítomnost stačí a vše klape tak, jak má.

Jojo, já vám rozumím, micky. Já se taky kolikrát musím trochu obětovat…

Hahaha, tys' to teda schytal! Nevytahali ti pysky? Nebo čumák? Hahaha… Ty jo, to mě, mě ty svatby fakt baví! Vždycky se nemůžu udržet. Prostě ten můj temperament nezkrotíš, no. Ale zase tý srandy co vznikne! Akorát to pak rodiče těch dětí moc jako srandu neberou, hmm.. Holt budu muset ještě trénovat. Hele, ale toho jídla na svatbách. Tě pic! Nikdy nechápu, že musí lidi jíst fakt celej den a ne jen jednou nebo dvakrát.

Jídlo? Řekl tu někdo jídlo?

Pššššššššššt!

Jó, jídlo je dobrej tahák. Když vám zrovna 10× za sebou neřeknou “fuj, tohle nemůžeš!”

Jó, kamaráde, to musíš mít podchycený! Tak za á, nejlepší je pracovat v týmu. Další nepostradatelný krok je vybudovat si vlastní klientelu, s tou udržovat vřelý kontakt založený na vzájemné radosti. Výhodou je, když Ti hraje do karet velikost nábytku, otevřenost srdce bližních a nejsi náročný na každodenní údržbu.

Jo, my se třeba sami venčíme a při té příležitosti okoukneme i stav zásob u venkovního cateringu. A bingo! Ten druhý zatím hlídá vnitřek.

To já nemusím řešit, za mnou chodí pořád s něčím. Ale nosí čím dál míň cukru, hm… Asi zavedli tu daň z cukru a lidi začínají žít zdravěji. Ale stejně, klasika je klasika, jabkám se nic nevyrovná…

Já si taky to slavnostní jídlo užívám. Můžu pak v klídečku odpočívat a přitom dělat, že pózuju a dělám krásné fotky (jojo, měla být antracitová, ale už jsem si zvykl)

Ale sluší Ti to, modrásku :P Já, chlapi, žádnýho parťáka nepotřebuju. Stačí takhle sem tam umět dát pac…

…upřeně zírat…

…a za žádnou cenu se nehnout ani na krok pryč. A to by v tom byl čert, aby z toho nakonec něco nekáplo, žeano.

No, to se vám to diskutuje a volně pohybuje, když nemusíte být celé dopoledne zavření. Ale zase takovýho času na tréning – kdo si troufne si zahrát proti nám piškvorky, hahá? Čtverečků tu máme dost a vsadím své prachové peří na to, že nás nikdo neporazí ;-)

Tady origami jeřábi piští, že si o to prachové peří zahrajou… A nám přineste trochu antialergenních svatebních koláčků.

Prej antialergenních svatebních koláčků! Hahaha… Jasně, hned Ti je přinesu, já mám granulí dost. Hahahahaha…já se picnu!

No počkej ale Džejku, to jsi trochu zaspal dobu, teď totiž frčí raw food a vsadím se s Tebou (“..o pečeného holuba?”), že takové koláčky jdou vyrobit snáz, rychleji a levněji než ty opravdové. A o pečené kamarády se nevsázíme!!!:))) Hele, Eliška s Ondrou má slova potvrzují.

Ok ok, my bad. Si ž*rte co chcete, já zůstanu u flákoty. Hách, stejně jsou ty svatby skvělý…

To jsou, to jsou! Můžu se zubit a mazlit s nevěstinkou…

…tak moc, že se pak po mě opičí i ženich :-)

Po nás se taky opičí! A to je ta svatba, jo?

Má milá, svatba je, když všichni září láskou a štěstím a všude kolem jsou krásní lidé.

…a i opičky i pejsci!

Hmmmmmmmm, hlavně fenky! ;-)

Pro mě je svatba to, když se zahledíš do dálky a nic nevidíš, jen vnímáš, jak Ti koluje v těle hřejivá láska, harmonická a bezpodmínečná. A koluje stále, i po svatbě, až do skonání světa a koluje až do nejposlednějšího chlupu na ocásku, i když to není úplně cítit…

To jsi řekl moc hezky, fešáku.

Díky ;) Já myslím, že se na to dost zapomíná. Přitom je to taková krása!

A hlavně je to taky zábava!!!

No, to je! A taky si myslím, že je právě nejtěžší udělat tu zábavu i tam, kde se zdá, že se už vytrácí. To je pak potřeba zapojit srdce, tělo i mysl, aby došlo k opětovnému zážehu.

Řekl tu někdo zážeh?!?

Uklidni se, drahá Mildo vznešená. Vždyť přece každý z nás, co jsme tu, máme své místo a svou cestu. Já bych se třeba za žádnou cenu na topení, jako Milda, neudržel. Natož pak jíst raw svatební koláčky. A chápu, že by si kráva asi nepochutnala na rare hovězím steaku. Taky mi připadá pochopitelné, když těm našim páníčkům občas úsměv a zář schází. Vždyť já taky nemám pořád chuť dělat opičky a celý den aportovat…i když…n­o. Zkrátka, pak je zase dobře, když se objeví chvíle, kdy je možné rozjasnit svůj život o chlup víc než před chvílí! To jsou právě ty momenty, kdy rosteme a uvědomujeme si sami sebe, naší misku a všechny balonky v okolí!

Ach Portosi, to jsi řekl dokonale. Miluju balonky…

Miluju Tě, paničko!

Ježiš, snad vás to taky nedojme?!

Že na vás skočim…!

Jen je nech, prcku. Vždyť od toho tu s náma jsou…

Růžová: To je taková nádhera žít v takové společnosti! Já se snad rozteču štěstím :-)
Modrej: Rozteč, jsem a budu tu pro Tebe, ty moje budoucí loužičko :-)

Aneb, život je skvělý.

Eliška.

PS: Podobný fotočlánek Mít děti na svatbě… najdete ZDE.