Svatba jako fotografický workshop

/ Pro svatebčany, O nás
autor Eliška Valová

Vážení a milí svatebčané.

Jsem šťastná a hrdá, že jsem Češka. Doopravdy. Posvátné místo, ta naše země Česká. My Češi jsme úžasně zruční, tvořiví a vynalézaví. Přidáme-li k naší šikovnosti pokrok na poli techniky, její dostupnost a neuspokojený hlad po kreativitě, máme vcukuletu namíchán perfektní lektvar. A ptáte se, jaký že lektvar? Mnohdy přímo ZHOUBNÝ!

~ Andrejka a Jeny | Ondra Vala ~


Sehrajme si teď modelovou situaci. Je svatba. Překrásně přenádherná nevěsta, šarmantní gentleman v roli ženicha. Úžasně jim to sluší, prožívají jeden z nejhonosnějších dnů svého života. Obrovsky září nejen v tváři a láska z nich sálá až za humna. Okolo sebe mají všechny své milé, kteří se rozhodli, že s nimi tento den plný zhmotněné radosti budou sdílet. A aby na vámi naservírovaný zážitek hosté nezapomněli, vzali si s sebou maličkou kouzelnou hračičku. Foto-aparát! … tak a pozor, zde se dostáváme k onomu zhoubnému bodu.

~ Terka a Filip | Ondra Vala ~

Zhoubným bodem začíná míchání našeho lektvaru. Ještě stále nechápete? Říkáte “co je na tom špatného?” Já si taky přece chci zaznamenat něco hezkého, abychom si to pak mohli připomenout! Ano, rozumím vám. A ubezpečuji vás, že to mám věru stejně (nebo měla jsem?).

Jenže nepřipadá vám, že už i na takových událostech, jakou jsou svatby, zapomínáme na to skutečné prožívání? (…co teprve běžné dny?!) Že jen děláme hromadu “zbytečných” činností, které jsme si zvykli v naší společnosti dělat? Viz všechno fotit, pak to všem ukazovat a až z fotek to prožívat (Japonští turisté prominou). Tím se ale přece nutně obrovsky ochuzujeme! Dobrovně necháváme chřadnout naši skutečnou, přirozenou schopnost být a vnímat tady a teď.

Vaši milí snoubenci si pravděpodobně objednali nějakého profesionálního fotografa, jehož úkolem je všechny ty velké momenty, které si fotíte i vy, zachytit svýma profesionálníma čočkama. A má za to zaplaceno. Je to jeho odpovědnost, jeho práce. Vy tam nejste od toho, abyste dělali všichni hromadně stejné fotky (viz foto níže – mimochodem, tolik objektivů najednou by znervóznělo i nejednoho obyvatele pavilonu opic). Vy tam máte ve své přirozenosti prostě jen být. A tím dělat společně se všemi ostatními zábavu, kterou Fotograf zase vyfotí. Vidíte? Je to cyklus, jako vše kolem nás…

~ Pavlína a Andrew | Ondra Vala | Archiv BíláČerná ~

Teď, ruku na srdce, fotíte-li na svatbě jako host fotky do svého šuplíku, na co se soustředíte? Na to, jak to těm dvěma sluší, jak se jim třpytí šat nebo na to, jestli se vám vejdou do okýnka displeje? Vidíte ten jejich zamilovaný pohled, něžné pohlazení, nebo nevidíte nic, protože se vám dispej leskne nebo že vám zaclání další váš “kolega”? Ti, co aparáty nemají, jsou pak v pozadí, ve druhé lajně, protože by vám přece zacláněli. A přitom oni, ti bez fotoaparátů, jsou ti, kteří si zaslouží vidět vše z první ruky.

Taky si uvědomte, že když fotíte, máte před obličejem zeď ze svých dvou rukou svírajících vašeho technologického miláčka, houbu. A fotí-li někdo takto vás, máte v místě vaší tváře spotřební elektroniku. Takže až si budou novomanželata prohlížet své svatební fotky, nebudou vědět, kdo tam byl a jak vypadal, protože vám neuvidí do tváře. (krásná ukázka na následující fotografii) Vlastně je to dobře, že vás ten foťák zakrývá, protože se všichni při soustředění na focení většinou šklebíme a křivíme. A tak vás ta technologická houba kreje, nasává okolnosti místo vás první a zároveň vás vysává…

~ Jarka a Tomáš | Ondra Vala | Archiv BíláČerná ~

Pochopitelně, musíte mít aparát přece pořád pod dohledem. Aby se někde nezapomněl, aby ho někdo nepolil,… už i tato nepatrná starost vás zaneprázdňuje. Když s sebou foťák mít nebudete, máte o tuto starost přece méně. Navíc, jak již bylo zmíněno výše, snoubenci zaplatili za krásné fotografie a předali tento úkol povolaným rukám. Nebojte, rádi vám fotky poskytnou, tím se tedy postarali i o vaše vzpomínky. Postarejte se tedy na oplátku vy o ty jejich.

Tím, že na svatbě vašich drahých budete jednotlivé momenty fotit, namísto toho, abyste si sešlost užívali, vlastně vaše milé okrádádáte. Přijměte a vyslyšte prosbu novomanželů. Omezte své šuplíkové focení na minimum a užívejte si svatbu naplno. Věřte, že vám budou neskonale vděční.

~ Bára a Honza | Ondra a Eliška Valovi ~

Víc k tomu nemám co dodat. A co říct tedy na smířlivý závěr? Všeho s mírou, přátelé, tím bude spokojenost na všech stranách. Za novomanžele a cech svatebních fotografů vám děkuji :-)

S láskou, vaše Eliška.

PS: Abyste si nemysleli, že se tento fenomén děje jen v Čechách, tak neděje. Děje se všude a při každé příležitosti (dokonce i při letošním novoročním koncertu vídeňských filharmoniků). Nicméně, vám chci ukázat to, z čeho by nám mělo být teskno A pak ještě mrkněte, teď jsem narazila na toto:

Zdroj: Viri + Daniel + Emilio, kolumbijský fotograf Juyá

… :-) Doufám, že má tento fenomén své hranice, přestože se očividně nebezpečně posunují. Hezký den mějte. Eliška.