SVATEBNÍ TRADICE: Chomout a koule

/ Pro svatebčany, Seriály
autor Eliška Valová

A jsme u pověstné železné koule a chomoutu…


…ano, jde o šedou eminenci ženského principu, ale musí to být vyjádřené tak prvoplánově?

Tato tradice opět patří mezi ty, které zaškatulkovávají Nevěstu jako megeru a chlapa jako chudáka-ženáče. Důstojnost a hloubka pocitu z právě uzavřeného manželství se na úkor “vtipu” odsouvá stranou. Je mi líto, že tam žádný jiný význam nelze vidět… respektive tam… není. Pokud máte někdo jiný názor, budu ráda za reakci na naší facebookové stránce.

Zainteresované zdroje uvádí, že pro zbavení se koule se má Ženich vyplatit (jako kdyby ta svatba byla zadarmo..), ale většinou vídáme, že je to na Nevěstince ho vysvobodit a dělat srandu s nepasujícím klíčem nebo rezavou pilkou.
~ Přátelé, využiji příležitosti a prosím o minutu ticha za všechny nevěsty, které tuto situaci ustály. Protože dřepnout si v těch korzetových šatech a pět minut ve vedru vysvobozovat svého nového muže, kterého si nestihly ještě ani pořádně prohlédnout, je opravdu úctyhodný výkon. Děkuji.

Takže… novomanželka “může za to”, že je teď její manžel těžce svázán v manželství… ale vlastně zase ONA musí sebe i ženicha osvobodit? No nevím.
Připadá mi to jako ono věhlasné fighting for peace is like fucking for virginity.

Jo a abychom nezapomněli proprat chomout, tak vy na něj radši rovnou zapomeňte. Věřte mi, že za celý den nemá Ženich více zostuzený výraz, než když je mu – byť na krátkou chvíli a z recese – navléknut chomout. Makat, tahat a hákovat bude zajisté i tak… Navíc nevím kde a jak snadno se dá chomout v dnešní době sehnat, ale věřte mi, že ani ta sebemenší námaha za výsledný efekt nestojí.
A jak si myslíte, že se v tu chvíli cítí nevěsta, strůjkyně toho, že má teď její muž ohlávku (obrazně už doživotně)? Samozřejmě, že se usmívá, je to přece její svatební den. Pláč není na místě a rozmazává líčení.

A co se dá dál o chomoutu/kouli vyprávět vnoučatům? Snad jen “dědeček potom, milá Majdalenko, dostal velkou, železnou kouli na nohu a chomout na krk.” (Tečka.) a malá Majdalenka na to chytře odvětí: “A proč? Vždyť dědeček přece není žádný kůň ani vězeň, vždyť Tě má moc rád, babí.”

Takže až příště budete někomu na svatbu zamýšlet srandu s chomoutem a/nebo koulí, uvědomte si, co tím v éteru vytváříte za pocity a myšlenky, jak škatulkujete právě vzniklé manželství a vzpomeňte si, že prakticky není možné o této vtipnosti vyprávět budoucím generacím. Vážně si to stále chcete vzít na svědomí?

Dle mého názoru se vyplatí se trochu zamyslet a znázornit pro novomanžele symboliku, která partnerství povzbudí, podpoří.
Na druhou stranu mě uklidňuje fakt, že takových uvědomělých svatebčanů je čím dál víc. Stejně tak novomanželů, kteří přímo žádají své hosty o omezení těchno prehistorických tradic.

Věřte, že důstojnou zábavou šíříte více lásky a vtipu než jednoduchým navléknutím ohlávky.

Malá, leč důležitá poznámka na konec ~ úlohou svatebního fotografa je role porozovatele, záznamníka, ne komentátora hodnotitele. Můžete si být jisti, že když se chomout či koule na vaší svatbě objeví, neznamená to, že tím vaši svatbu a hosty nadobro odsuzujeme.

S chomoutem nebo bez – s láskou, vaše Eliška.

Cítíte-li potřebu, pošlete tento článek k přečtení všem, kteří můžou velkou mírou přispět k tvorbě vašeho svatebního dne.